Znáte to, přemýšlíte, jaké kameny si dáte do akvária, a najednou se Vám vybaví ta klasická obava: „No jo, ale aby to nebyl vápenec“. Je tato obava oprávněná? Co vápenec v akváriu vlastně způsobí?
Mezi akvaristy se předává rada, a dočtete se o ni i v knihách, že kameny obsahující vápník a to nejčastěji ve formě uhličitanu vápenatého nepatří do akvária. Je to pravda? Uhličitan vápenatý se postupně uvolňuje do vody a dochází ke zvyšování její tvrdosti. Známým postupem, jak zjistit, že kámen nebo třeba i drť obsahuje vápenec je kápnutím octa (kyseliny, v tomto případě octové) na testovaný kámen s tím, že pokud začne kapalina šumět, je v kameni přítomný vápenec. Kyselina totiž reaguje s uhličitanem vápenatým.
O kolik se ale skutečně tvrdost vody zvýší? Navýší se celková tvrdost nebo i ta uhličitanová? Dojde k tomu i v akváriu, ve kterém je mírně snížené pH kvůli dávkování CO2? A co Seiryu stone od značky ADA, který se používá snad všude na světě jako jeden z nejhezčích dekoračních kamenů do akvárií? Ví se o něm přeci, že taky obsahuje vápník.
Na tyto otázky a možná i na jiné jsme se pokusili odpovědět v tomto článku.
Jak jsme tedy testovali?
Experimenty jsme vždy prováděli v testovacím akváriu. Testovali jsme, jak se zvýší celková a uhličitanová tvrdost při ponechání kamenů s obsahem vápence v různé vodě. Do akvária jsme nepřidávali žádané rostliny ani substrát, který by mohl ovlivnit výsledek. Šli jsme tedy cestou nejhoršího možného scénáře – mnoho kamenů na celkový objem akvária a žádné další materiály, které by mohly snižovat tvrdost vody. Voda v testovacím akváriu byla v průběhu testu míchána.
Testované kameny: vápenec z lomu v ČR, kameny Seiryu
Použili jsme tři různé tvrdosti vody: tvrdou (10 dKH a 20 dGH), středně tvrdou (6 dKH a 12 dGH) a měkkou vodu (3 dKH a 6 dGH)
Doba testování: 7 dní pro každý typ vody (tvrdá, středně tvrdá a měkká) a každý typ kamene (Seiryu a vápenec)
pH při testování: jsme zvolili pH 6,5, což je dolní hranice doporučené hodnoty pro rostliny v přírodním akváriu. Udržovali jsme jej kontinuálním dávkování CO2.
Denně sledované parametry: uhličitanová tvrdost, celková tvrdost, pH a vodivost.
Uspořádání testu:
Testovací akvárium jsme naplnili cca ze ¼ kameny (vybíraly jsme je tak aby měly přibližně stejnou hmotnost a byl jich stejný počet). Ve třech pokusech s každým typem kamenů jsme pro naplnění akvária použili nejdříve tvrdou, pak středně tvrdou a nakonec měkkou vodu.
A co výsledky?
Vápenec se choval následovně (viz výsledky na obrázcích 3 a 4 níže). Koncentrace uhličitanů v průběhu 7 dní postupně narůstala. Vápenec zvýšil uhličitanovou tvrdost vody z 10 dKH na 14 dKH během 7 dní (nárůst o 40 %). Totéž nastalo u celkové tvrdosti. Ta vzrostla z 20 dGH na 24 dGH (nárůst o 20 %), z čehož vyplývá, že tvrdost vody byla zvýšena pouze uhličitany z kamene, jak jsme předpokládali. U středně tvrdé a měkké vody byl nárůst tvrdosti shodný. Nepotvrdilo se tedy to, že ve tvrdé vodě bude tvrdost narůstat pomaleji než v měkké vodě. Ve středně tvrdé vodě vzrostla uhličitanová tvrdost za týden opět o 4 stupně (z 6 stupňů na 10) a v měkké vodě podobně (z 3 stupňů na 7). S těmito výsledky korespondoval i nárůst vodivosti (čili parametrem, který uvádí, kolik je ve vodě iontově rozpuštěných látek) z hodnoty 554 na 708 µS∙cm-1 (nárůst o 28 %) u tvrdé vody, z 319 na 485 µS∙cm-1 (nárůst o 52 %) u středně tvrdé vody, a z 161 na 320 µS∙cm-1 u vody měkké (nárůst o 98 %).
Experimenty se Seiryu stone dopadly velmi podobně (obrázky 5 a 6). Koncentrace uhličitanů v průběhu 7 dní opět postupně narůstala. Seiryu stone zvýšil v průběhu testu s tvrdou vodou uhličitanovou tvrdost znovu z 10 dKH na 14 dKH (nárůst o 40 %). Ve středně tvrdé vodě vzrostla uhličitanová tvrdost za týden opět o 4 stupně (z 6 dKH na 10 dKH tj. o 66 %) a měkké vodě podobně (z 3 dKH na 7 o tj. o 133 %), opět s identickým nárůstem celkové tvrdosti o 4 stupně v každé variantě.
Co tedy říct závěrem?
Víme, že některé druhy ryb potřebují spíše měkkou než tvrdou vodu. Platí to dvojnásob, pokud se mají třít. S rostoucí tvrdostí vody roste obtížnost vstřebávání živin pro rostliny. Tvrdost vody na druhou stranu vyjadřuje množství vápníku a hořčíku, což jsou důležité živiny. Různé rostliny mají různé nároky, pokud bychom to ale chtěli zobecnit, tak se rostlinám daří spíše v měkké až středně tvrdé vodě.
V testech se potvrdilo, že uhličitany se z kamenů, které jej obsahují, uvolňují a zvyšují tak tvrdost vody v akváriu. Vápenec i Seyriu stone zvyšují tvrdost vody stejně a to přibližně o 4 stupně tvrdosti (v rámci tetovaných podmínek).
Můžete tedy do akvária dát kameny obsahující vápník, např. Seyriu nebo vápenec? Odpověď je ano i ne. Použití těchto kamenů je časté v kombinaci s výživným substrátem, který je na bázi jílové půdy. Takový substrát má schopnost tvrdost aktivně snižovat, takže Vám s tvrdostí částečně pomůže. Jílové substráty však mají tuto kapacitu omezenou a odčerpávací tvrdost z vody jen několik týdnů (max. měsíců).
Záleží také, jaká je tvrdost vodovodní vody, kterou používáte a také na tom, jaký používáte substrát a kolik pěstujete rostlin. Pokud máte akvárium typu Malawi bez rostlin, nemusíte tento problém vůbec řešit a vápence můžete dát do vody kolik chcete. Pokud chcete v akváriu s CO2 pěstovat ty nejnáročnější rostliny a vyhnout se potenciálním problémům, je ideální hodnota tvrdosti max 6 °dGH a 4 °dKH. V případě neberete aquascaping tak vážně a budete pěstovat méně náročné rostliny, zvládnete akvárium i s vyšší tvrdostí (okolo 12°dGH).